Reklama
 
Blog | Inga Petryčka

Místní akční skupiny jsou nenahraditelným motorem rozvoje venkova

Blíží se Vánoce. Drtivá většina měst a obcí rozsvěcuje na náměstích a návsích vánoční stromy a organizuje kulturní vánoční program.

Ve městech to funguje (zdánlivě) jednoduše. Obyvatelé si přečtou adventní program, přijdou na některou z akcí, kterou zpravidla organizuje a financuje samotné město, a mohou si užívat vánoční pohody, potkávat se s přáteli, usrkávat vánoční punč, nebo si sem tam ze zvyku zanadávat, proč je ten stromeček letos křivý a jestli nabídka stánků není příliš malá.

A teď si zkuste představit malou zapadlou vesnici třeba kdesi na Vysočině. Tady to funguje trošku jinak, často na sousedské bázi. Totiž, některý z majitelů okolních lesů vybere vhodný stromek, jeho soused pracující v lese ho pokácí a majitel místní pily ho odveze na náves. Tam vánoční strom ozdobí děti ze školy a školky svými výrobky a světýlky, aby ho pak jejich tatínci a dědečci společnými silami postavili a slavnostně rozsvítili. Podobně si takto zorganizují mikulášskou nadílku i další akce v průběhu celého roku ke spokojenosti všech.

Cítíte ten rozdíl?

Zaklínadlem celého úspěchu je jediná věc, spolupráce. Spolupráce napříč všemi vrstvami, bez ohledu na to, kdo za koho kope a kdo co z toho bude mít. Prospěch totiž budou mít všichni.

Bottom-up přístup: žádný diktát shora, lidé sami nejlépe vědí, co potřebují

Proč to zmiňuji? Líbí se mi totiž koncept spolupráce, který vídáme zpravidla spíše mezi lidmi v menších obcích. Pokud chtějí něčeho dosáhnout, něco uskutečnit, bez spolupráce to nejde. Souvisí s tím také schopnost být iniciativní, uvádět věci do chodu takříkajíc odspodu, nečekat, až jim někdo něco zařídí. Ono to totiž většinou ani nefunguje, pakliže přijde něco „shora“.

Tento typ partnerství a spolupráce je základním pilířem tzv. místních akčních skupin (MAS), které fungují na lokální úrovni na venkově napříč republikou. Společenství propojují aktéry z veřejného, soukromého i  neziskového sektoru s cílem socioekonomického rozvoje venkova. Potkávají se tak v nich třeba starostové, učitelé, místní podnikatelé, zemědělci i zástupci nejrůznějších spolků, kterým není lhostejný osud jejich domova a mají k jeho budoucímu směřování co říct. Řečeno čísly, přibližně 170 MAS sdružuje bezmála 3 000 drobných podnikatelů, přes 2000 neziskových organizací a téměř 3 000 zástupců obcí nebo veřejných institucí. To už  jsou podle mě úctyhodné cifry. A moc se o nich neví!

I když mají tato regionální uskupení široký záběr, jedním z jejich hlavních úkolů (ale rozhodně ne jediným) je financování aktivit místních organizací a spolků. Skrze MAS totiž směřují do příslušného regionu finanční prostředky z fondů EU a státních i krajských programů. Peníze tak jdou přesně tam, kam je potřeba, protože o nich spolurozhodují lidé, kteří oblast dobře znají a  dokáží vypíchnout její slabiny a nedostatky, které je třeba řešit. Nečekejme závratné dotace v řádech desítek milionů korun, většinou jde o relativně malé projekty, nicméně přesně zacílené na potřeby regionu. O to důležitější tak jsou podle mě pro jeho obyvatele. Toto je zrovna příklad dotací, které mají smysl.

Peníze na pojízdné prodejny, motorovou pilu i zavedení internetu

Dotace přes MAS pomáhají tam, kde chybí kapacity. Proto je z mého hlediska nenahraditelným přínosem MAS například podpora malých živnostníků na venkově. Zatímco velký podnik nemá větší problém s podáváním žádostí o dotace, protože na to má vyčleněného pracovníka nebo si najme agenturu, zkrátka „na to má lidi“, pro drobného či začínajícího podnikatele, už tak zatíženého nesmyslnou administrativou, je taková žádost vzhledem ke složitosti v rovině science fiction. MAS jim právě v těchto případech podávají pomocnou ruku. Nejenže projekty administrují, podnikatelům také nabízejí neocenitelné individuální konzultace, pomáhají se zpracováním žádostí, jsou jim jednoduše po celou dobu k dispozici. Své projekty podnikatel konzultuje s lidmi, které dobře zná a které dobře znají jeho i jeho činnost. Představa, že by mu totéž mohl nabídnout i anonymní úředník někde v krajském městě nebo Praze je pouhou utopií. Asi nejtypičtějším příkladem dotační podpory je pořízení nového vybavení, ať už strojů nebo třeba zemědělské techniky.

Nejsem příznivcem dotací pro soukromé firmy, navíc v době, kdy jsme denně bombardováni příklady zneužívání dotací těmi největšími hráči na trhu. Nicméně finanční příspěvky na podporu malého podnikání na venkově mají, podle mého názoru, smysl. Opravdu totiž pomáhají. Pomáhají k udržení živnostníků na venkově, a tak brání dalšímu odlivu jeho obyvatel. Tito živnostníci nejenže nabízejí pracovní místa, ale zajišťují i základní služby, jako je třeba obchod s potravinami.

V tomto ohledu mě před nějakou dobou zaujala analýza provedená americkými vědci, na kterou nejdříve upozornil britský ekonom Christopher Wren- Lewis a u nás posléze i ekonom České Spořitelny Michal Skořepa. Analýza ukazuje, že zaměstnanost a celkový blahobyt rostl v poslední době tím víc, čím větší obec byla. Pokud tomu tak opravdu je, je třeba se podle Skořepy zamýšlet, jak tento rozdíl venkovu kompenzovat. Jinak totiž hrozí, že se bude vylidňovat, bude zanedbaný a jejich obyvatelé politicky čím dál více radikálnější. Právě proto Skořepa říká, že rozhodně fandí dobře promyšleným a dobře realizovaným dotacím například zemědělcům nebo již zmíněným prodejnám na návsi. Mně nezbývá, než s ekonomem souhlasit.

Nejde tady ale jen o živnostníky. Díky MAS profitují celé obce jako takové. V MAS fungují odborníci s osobním kontaktem a znalostí území, kteří pomáhají starostům zavaleným v papírování šetřit peníze, přinášet externí finanční zdroje, na které MAS dosáhnou častěji než obce samotné, a know-how. Spoustu věcí, které by musel starosta řešit sám (nebo by spíše neřešil, protože by na to neměl čas), tak může vyřizovat ve spolupráci s místní skupinou. Vzájemné propojení různých subjektů navíc přináší možnost realizovat i větší projekty přesahující hranici samotné obce.

MAS podporují místní mateřské a základní školy, kterým pomáhají získat prostředky nejen na vzdělávací projekty, ale i na mzdy pro asistenty a jiné pedagogické pracovníky. Iniciují nespočet akcí na ochranu životního prostředí – vydávají publikace, pořádají přednášky pro školy a veřejnost, organizují akce jako třeba čištění koryt řek nebo přírodovědné procházky, společně s místními obyvateli vysazují stromy, které mají za cíl zadržovat v krajině vodu, fungují i jako poradní orgány. Zavádějí na venkov moderní technologie, aktuální prioritou je třeba celorepublikové pokrytí vysokorychlostním internetem.

Byrokracie jako brzda dalšího rozvoje MAS a místních samospráv

I tak ale stále existují obce, které výhod uskupení nevyužívají. U některých paradoxně ještě přetrvává určitá dávná rivalita a obava, aby někdo nezískal více peněz než ony samy. Otázkou také je, zda si obce vždy dostatečně uvědomují, s čím vším by jim mohly MAS pomoci. Jejich činnost totiž vidí právě pouze v přerozdělování dotací. To přiznávají i sami zástupci MAS. Největším problémem je podle nich, stejně jako u již zmiňovaných živnostníků nebo starostů, rovněž přebujelá administrativa, která jim mnohdy brání v dalších činnostech a drží je před obrazovkami počítačů. Je mi jasné, že právě u přidělování peněz je splnění přísných norem a následná kontrola více než nutná, nicméně by nebylo od věci debatovat o tom, jak právě v těchto případech nadměrnou byrokratickou zátěž zmírnit.

Rozhodně si nechci nalhávat, že vše funguje naprosto bezvadně. Mezi jednotlivými skupinami samozřejmě existují rozdíly, najdou se aktivní i méně aktivní, které nevyužívají svůj potenciál naplno. I tak ale jsou MAS, podle mého názoru, právě těmi nositeli inovací, kteří se snaží udělat z venkova lákavé místo pro život moderního člověka, aniž by ale ztratil něco ze svých původních tradic a hodnot. Činí jej konkurenceschopnějším ve vztahu k městům. Účinně brání tomu, aby se z venkova nestaly pouhé víkendové a prázdninové cíle obyvatel měst, a vesnice tak neztratily svého ducha. V těchto úlohách sehrávají nenahraditelnou roli, za což si zaslouží podporu ze strany politiků. A za to si já osobně vážím lidí, kteří v této oblasti působí a často svým MASkám obětují více, než jim ukládá pracovní smlouva.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama