Reklama
 
Blog | Inga Petryčka

Rovný přístup ke vzdělání je v současné době jen iluze

Digitalizace a modernizace. Dvě oblasti, na kterých potřebuje naše školství urychleně zapracovat. O tom po letošních koronavirových prázdninách asi už nikdo nepochybuje. Je tu ale ještě jeden problém, o kterém se už tolik nemluví. A je přitom dost zásadní.

Koronavirová opatření znatelně prohloubí už tak velké rozdíly ve vzdělávací úspěšnosti mezi našimi regiony. Na to, zda budou děti ve škole úspěšné nebo ne, mají totiž podle odborníků obrovský vliv sociální situace v rodinách, především špatná finanční situace, exekuce a nestabilní bydlení. Tyto okolnosti u nás hrají mnohem větší roli než v okolních státech, a to i ve srovnání se státy s obdobnou historií. Více o tomto tématu jsem psala ve svém dřívějším článku.

Pro lepší představu zmíním pár statistických údajů. V Karlovarském kraji nedojde podle sociologických průzkumů 15-17 % dětí do deváté třídy základní školy. V rámci celých severozápadních Čech, tj. v Karlovarském a Ústeckém kraji, pak nezvládne absolvovat celou devítiletou povinnou školní docházku každé desáté dítě. Na střední školu v těchto dvou krajích nejde 15-20 % dětí.

Je třeba změnit financování škol

Na problémy chudých regionů upozorňují odborníci již dlouho. Naposledy třeba Aspen Institut na listopadové konferenci Kam kráčíš, Česko. Jejich studie přinesla i doporučení, jak nerovnosti zmírnit.

Že jde i v tomto případě hlavně o peníze, asi není nutné příliš zmiňovat. O podfinancování českého školství si můžete přečíst v jednom z mých příspěvků.

Cesta k rovnému přístupu ke vzdělání vede skrze změnu financování. Podobně, jako tomu je zvykem ve vyspělých vzdělávacích systémech, třeba ve Finsku. Tam je samozřejmé, že školy, které mají pro vzdělání horší podmínky, dostávají automaticky více peněz.

Je to logické. Učitelé učící hůře vzdělatelné děti by měly dostat vyšší plat. Školy, kde žije hodně sociálně slabých žáků, by měly mít dostatek prostředků, aby dokázaly zaplatit doučování nebo asistenty.

Velkou roli při hledání cesty, jak postupně snižovat rozdíly mezi žáky, pak hraje spolupráce škol s neziskovými organizacemi, které pomáhají s doučováním nebo nabízejí terénní služby. Dokážu si představit, že by zde svoji roli mohla sehrát i církev.

Jaké konkrétní změny by podle odborníků pomohly narovnat vzdělávací nerovnosti?

Adresné financování

Do lokalit, kde žije hodně dětí s problematickým zázemím, by mělo zamířit více peněz než do oblastí, kde takové problémy nejsou. Bohatší regiony by tak vlastně měly vypomáhat těm chudším. Důležité je cílení na mikroregiony nebo obce, ne na kraje jako celky.

Indexace škol

Školy by dostaly podle míry zatížení oblasti index. Ty s vysokým indexem by tak mohly počítat s více penězi na doučování, speciální pedagogy, terénní sociální pracovníky nebo psychology. Takový způsob financování by výrazně pomohl ke stabilizaci a předvídatelnosti financování, což je výhodné jak pro zřizovatele, potažmo stát, tak pro samotné školy. Těm by to výrazně pomohlo se sháněním kvalitních pracovníků, kteří preferují delší než roční pracovní úvazky.

Mezirezortní spolupráce

Změny na straně vzdělávání jsou jedna věc. Exekuce rodičů a neutěšená bytová situace dětí, díky kterým jsou ve škole neúspěšné, věc druhá. Spolupráce ministerstva školství a ministerstva práce a sociálních věcí tak je v těchto případech nezbytná. Řešení leží v mixu sociální a vzdělávací politiky.

Dva roky předškolní výchovy pro děti z obcí s většími sociálními problémy a děti s odlišným jazykem hrají podle odborníků velice důležitou roli, protože mohou výrazně přispět k lepší úspěšnosti ve škole. Právě v těchto případech tak je zajištění dostatečné kapacity předškolních zařízení nejenže žádoucí, ale nezbytné.

Děti z chudých regionů: balvan valící se na rozpočet

Zajištění předškolní výchovy

O tom, že sociální problémy úzce souvisejí se vzdělávací úspěšností, současná vláda ví. Svědčí o tom minimálně tvrzení ministra Plagy, které jsem zaznamenala minulý týden v médiích. Dle svých slov plánuje využít část financí, které k nám v rámci pokoronavirové obnovy přitečou z Evropské unie, právě ve prospěch školství v chudých regionech.

Nestačí než doufat, že se tak opravdu stane a alespoň v tomto případě si vláda nechá poradit od expertů. Jinak ono proklamované tvrzení o rovném přístupu ke vzdělání postrádá smysl.

A je tu ještě jedna věc, kterou musíme mít na mysli. Pokud něco neuděláme, neúspěšní žáci budou coby budoucí poživatelé sociálních dávek představovat enormní zátěž pro náš už tak dost děravý rozpočet. A to nikdo z nás rozhodně nechce.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama