Už delší dobu mi leží v hlavě koncept tzv. “ekonomie koblihy” (v originále “doughnut economy”).
Neděste se, s vábničkou na voliče v podání Babišova ANO to nemá nic společného :-).
Jedná se o teoretické pojetí britské ekonomky Kate Raworth, která přišla s návrhem, jak změnit zažité chápání ekonomiky. Ta ekonomiku popisuje jako na sebe navazující kruhy, kde vnitřní kruh zahrnuje sociálně dané faktory, resp. naše lidské potřeby, a vnější kruh pak zdroje naší planety. Její model je vlastně takový koblížek, ze kterého si ukusujeme.
Základní popis včetně názorného obrázku nabízí Wikipedie (bohužel pouze anglicky).
Kate Raworth chce svým pojetím především upozornit, že zdroje naší planety jsou omezené, ale současně hledá způsoby, jak zajistit všem lidem na planetě určité minimální standardy. To zní samozřejmě jako velký cíl, který je současně v rozporu s tezí omezenosti zdrojů.
I když se jedná o teorii, mně přijde tento model zajímavý přinejmenším v rovině inspirace. Na jedné straně jsou omezené zdroje, tedy v širším pojetí naše životní prostředí, na druhé straně ušlechtilý cíl v podobě zajištění důstojného života. A myslím, že to je cíl, který nejde zpochybnit.
Teď je to o tom, jak tento cíl naplnit.
Kate Raworth se svým pojetím vymezuje vůči běžně zažitému (nebo už přežitému?) modelu ekonomického růstu. Snaží se najít nový smysl ekonomiky, snaží se redefinovat její cíle.
A v tomto je mi její koblížková ekonomika velmi sympatická. Podobně totiž přemýšlí i papež František (něco málo jsem k tomu psala v tomto článku Štěstí a důvěru si za HDP nekoupíme).
Vedle sociálního rozměru je zjevné, že tento koncept vychází z ekologických východisek, hledá způsob, jak má ekonomika fungovat, aniž by se planeta postupně proměnila v měsíční krajinu či nekonečné betonové lány. To je samozřejmě nadsázka :-), i když… V každém případě už vás asi napadá směr další úvahy.
Klíčem k řešení je důraz na efektivní využívání zdrojů na jedné straně a jejich opakované využívání na straně druhé, tedy recyklace.
Radikální omezování spotřeby je v krátkodobém horizontu dost těžko myslitelné, proto je nejspíš efektivnější investovat úsilí do efektivního odpadového hospodářství.
To vyžaduje i nový způsob chápání odpadů, které budeme nově vnímat především jako suroviny. Jsou různé studie, které hovoří o potenciálu využívat odpad jako suroviny v řádech desítek procent, případně takřka absolutně.
To je ve své podstatě koncept tzv. cirkulární ekonomiky (co to je, si můžete přečíst v mém podrobném článku o fungování cirkulární ekonomiky). Tudy podle mě vede cesta.
Věřím, že se na tom shodneme, ať už jste konzervativního založení, jako jsem já, či máte liberálnější vidění světa, případně je pro vás ekologický styl života alfou i omegou každodenního fungování.
Co si o tom myslíte? Dává to smysl? Je to utopie? Je to cesta pro nás?
