Pozitivně laděná zpráva o situaci v oblasti splátek úvěrů ve mně přes své optimistické vyznění vzbuzuje rozporuplné pocity.
Optimismus, který vzápětí přechází do velkých obav. O co jde?
V listopadu, poté, co skončilo plošné moratorium, se drtivá většina lidí a firem vrátila ke splátkám svých dluhů. A to přitom odkladu využilo kolem čtvrt milionů lidí, rodin nebo firem. Splácet nezačalo asi 11% z nich a s nimi se nyní banky domlouvají individuálně.
Na první pohled to vypadá jako dobrá zpráva.
Vzhledem k nekončícím restrikcím, které už teď pomalu míří i do nového roku, se ale bojím, že nakonec bude možná všechno jinak. Nezaměstnanost drží na uzdě kompenzace a možná z části také optimismus firem, že se už všechno přece musí obrátit k dobrému.
Jenže co když ne?
Co když teď žijeme v jedné obrovské bublině, která v nedalekém budoucnu praskne?
Skončí kompenzace, firmám dojdou finanční rezervy, vzroste nezaměstnanost a rodiny nebudou schopny splácet? Netiká nám někde v ústraní časovaná bomba? Co si o tom myslíte? Dokážete mě ubezpečit, že jsou mé obavy liché?
