Nedávno jsem narazila na mapku, která znázorňuje noční železniční spojení mezi evropskými metropolemi.
Evropští lídři, konkrétně ministři dopravy příslušných zemí (tj. Německa, Rakouska a Švýcarska), to prezentovali jako dohodu mezi svými zeměmi, kterou chtějí podpořit ekologickou formu dopravy napříč Evropou.
Při pohledu na mapku vás možná napadne to stejné, co napadlo mě. České republice se tyto vlakové spoje až příliš nápadně vyhýbají. Svým způsobem mi to připadá jako dokonalá metafora postavení České republiky v rámci Evropy (či chcete-li EU).
Lavírování, čekání, přešlapování na místě, nerozhodnost, odmítání zásadních trendů, neochota akceptovat, že se věci vyvíjí, strach jít budoucnosti vstříc. Konkrétní příklady si dosaďte sami.
Nechci však být pesimistkou. Ta mapka svým způsobem symbolizuje i naději.
V příštím roce nás čekají volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. A já věřím, že to budou natolik zásadní volby, že se to bezčasí a chaos změní.
Jinak to totiž ani nejde.
