Reklama
 
Blog | Inga Petryčka

Šest věcí, které jsem se naučila od aktivních žen v politice

Co byste jako ženy měly vědět, než se pustíte do politiky

„Nebojte se a jděte do toho. Byť to nebude vždy procházka růžovou zahradou, stojí to za to! Politika vás potřebuje.“ Takový vzkaz posílají političky ženám, které se zajímají o politiku, ale vstupu do ní se z nejrůznějších důvodů obávají.

Na jednoznačném poselství se shodují političky z nejrůznějších pater české politiky. Sedm z nich jsem měla tu čest v uplynulých týdnech vyzpovídat.

Plné znění rozhovorů naleznete na mém blogu.

To nejzajímavější z rozhovorů bych ráda vypíchla a zopakovala. Povzbudivých slov od těch, pro které se radosti a strasti politiky staly každodenním chlebem, totiž není nikdy dost.

Politika je stále obestřena předsudky a nelichotivými nálepkami, které od ní ženy odrazují. A to je špatně. Můžeme donekonečna opakovat, že bychom si přáli více žen v politice, ale to na situaci nic nezmění. Proti strachu, který ženy z politiky mají, musíme bojovat aktivně.

Měnit pohled žen na politiku, to je ale jen jedna věc, o kterou usiluji. Chci ženy motivovat, inspirovat, dokázat jim, že politika je místo, kam ženy patří. Že není třeba pochybovat o svých kvalitách a že je toho hodně, čím mohou ženy do politiky přispět. Jako členka pražské organizace KDU-ČSL mám spoustu možností potkávat skvělé političky, kterým se podařilo od všech pochybností oprostit a v politice našly jeden ze smyslů života.

Jsem přesvědčena, že by se zkušenosti a rady takových žen měly v pravidelných dávkách dostávat k co největšímu publiku z řad nepolitické veřejnosti. Tudy podle mě vede jedna z cest, jak nerozhodnuté ženy přesvědčit k onomu prvnímu kroku směrem k aktivní politice.

1. Ženské zájmy si musí hájit ženy

Ženský hlas je v politice nenahraditelný, shodují se političky. A jednohlasně dodávají, že ne všichni muži si toto uvědomují.  „Na ženu je dodnes nahlíženo jako na hospodyni a matku, a ne jako na rovnocenného partnera,“ říká Hana Zemanová z libereckého zastupitelstva. „Muži nás sice pustí do středně vysokých míst, ale na ta nejvyšší si sáhnout nenechají,“ dodává Dita Vávrová, předsedkyně Sdružení žen v Královéhradeckém kraji.

Potřebnost žen v politice trefně zdůrazňuje i brněnská radní Marie Jílková. „Politika má zastupovat nejrůznější zájmy a hledat mezi nimi konsenzus.Pokud nejsou ženy do tohoto procesu zahrnuty, pak ani jejich životní zkušenosti nemohou být v politice artikulovány a obhajovány. Muži často namítnou, že se zasazují za zájmy žen, ale, ve vší úctě k nim, chybí jim ta specifická ženská zkušenost,“ vysvětluje Jílková.

2. Ženy vs. muži. Jemnost vs. tvrdé lokty

Ženy jsou v mnohém jiné než muži. To je nezpochybnitelný fakt. A v politice je tento rozdíl mnohdy velice zřetelný.  „Ženy jsou podle mého názoru lepší komunikátorky sporných otázek. Jsou ochotnější ke kompromisům a nemají potřebu stavět si své pomníky. Také nemají sklon k boření práce svých předchůdců, naopak trpělivě navazují a vylepšují, čímž mohou systémově rozvíjet danou problematiku. Při jednání jsou efektivnější a lépe hospodaří s časem. Jsou kreativnější v myšlení, ale chybí jim tvrdost prosazování svých záměrů,“ shrnuje náměstkyně hejtmana Plzeňského kraje Ivana Bartošová

„Ženy vnáší do politiky jemnost. A právě tu politika potřebuje,“ připojuje svůj názor Veronika Čepelková, zastupitelka z Týniště nad Orlicí. Podle senátorky Anny Hubáčkové nemají ženy v politice potřebu soutěžit a předvádět se, jako tomu je u mužů. Naopak vnáší pracovitost, ohleduplnost a snahu o spolupráci napříč politickým spektrem. A ptá se: „Co nás k tomu vede? Prožité mateřství?“

Podobně hovoří i liberecká zastupitelka Lenka Procházková: „Žena je schopna vložit do své činnosti více sociálních a komunikativních schopností.“ Doplňuje ji Hana Zemanová: „Na druhou stranu jí chybí mužský tah na branku, řekněme ostré lokty a určitý typ bezohlednosti. I tyto vlastnosti jsou někdy potřeba.“

Ani ženy političky ale nejsou bez chyby. Otevřeně to v rozhovoru přiznala Marie Jílková: „Někdy mám pocit, že si ženy v politice uzurpují své místo a nechtějí se dělit o know-how, jsou to takové včelí královny, které se nechtějí potýkat s konkurencí. Přála bych nám více vzájemné solidarity.“

3. Politika není soutěž, ale služba lidem

Političky shodně tvrdí, že politiku je třeba brát především jako veřejnou službu, díky níž mohou měnit svět kolem sebe k lepšímu. A to by se měli naučit i muži. „Pro ženy je méně často důležitá funkce a postavení, svoji roli chápou spíše jako veřejnou službu,“ říká třeba Lenka Procházková. „Pokud ji takto chápou muži i ženy, pak je to něco, co je spojuje, ne rozděluje,“ dodává Veronika Čepelková.

Stejně mluví i Marie Jílková: „Jsme placeni z veřejných rozpočtů, jsme tedy zaměstnanci našich občanů, kteří nás volí. To neznamená slepě poslouchat průzkumy veřejného mínění, ale rozumně spravovat svěřenou oblast, nejlépe v dlouhodobém horizontu, i když ten přesahuje volební období.“

4. Rodina a politika se v žádném případě nevylučují

Otázka, zda jde skloubit rodina a politika, napadne každou ženu, která si zahrává s myšlenkou aktivní politiky. V rozhovorech proto nemohla chybět. Odpovědi byly jednoznačné. Starost o děti a politika se v žádném případě nevylučuje. Jen je třeba podpory všech členů rodiny. „Rodina a politika jde rozhodně skloubit. Předpokladem je vstřícnost partnera, samostatnost dětí a případně ochota prarodičů pomoci,“ říká Ivana Bartošová.„Politika mi bere nějaký čas, který bych třeba mohla věnovat dětem. Beru to ale tak, že to dělám i pro ně, právě ony budou moci z mojí práce těžit. Moje nejužší rodina mi neuvěřitelně fandí. Bez toho by to vůbec nešlo. Širší rodina si možná občas klepe na hlavu, do čeho že jsem se to pustila (smích). Věřím ale, že jim jednou dokážu, že to nebyl tak špatný nápad,“ popisuje svoji zkušenost Dita Vávrová, která má tři děti, a navíc pracuje jako advokátka.

Shodný názor má i Anna Hubáčková. „Rodina a politika jdou skloubit, není třeba se bát!“ zdůrazňuje senátorka. „Jen je třeba si na sebe příliš nevztahovat drsnější způsoby některých mužů a nenechat se tím odradit. Oni to vlastně nakonec ani tak nemyslí. A hlavně je třeba prostě a jednoduše zůstat ženou,“ dodává. Ve svém vzkaze tak naráží na fakt, že ženy odrazuje od politiky i obava, zda dokážou prorazit v mužském světě.

5. Krušné začátky, které se vyplatí

Že politický start nebývá pro ženu úplně nejsnazší, uznala v rozhovoru většina političek. „Byl to permanentní pocit naprosté neschopnosti, kdy jsem si kladla spousty vnitřních otázek typu: Co tady dělám? Mám vůbec co říct, nejsem trapná? Trvalo mi dlouho, než jsem se odvážila nahlas vyslovit svůj názor. To je asi právě jedna z důležitých okolností, které ženám brání více se angažovat a zapojit. Naše sebereflexe je v tomto ohledu daleko silnější než ta mužská,“ popisuje Hana Zemanová a doplňuje, že dnes už je to minulost a nemá sebemenší problém přít se s kolegou z opozice, který sedí vedle ní.

Trochu odlišně vzpomíná na své začátky Lenka Procházková. „Když si na to dnes vzpomenu, tak jsem byla hodně odvážná. Nebyla jsem nejmladší, bylo mi 44 let, navíc nejsem typický vzorek lidovecké političky. Nemám ani manžela ani děti. A i přesto jsem se trochu drze sebrala a šla jsem do kanceláře místní organizace KDU-ČSL u nás v Liberci s tím, že chci vstoupit do strany, protože už jsem ze současné politiky frustrovaná a chci se podílet na změně,“ popisuje s tím, že naštěstí narazila na skvělé kolegy, kteří ji otevřeli lidovecké dveře.

6. Neváhejte a zapojte se!

Vzkaz, který jsem zmínila na začátku, zazněl v různých podobách z úst všech političek. Jsem přesvědčena, že rozhodně stojí za to, abych některé ocitovala doslova. Shrnují totiž vše podstatné, co by měla mít každá žena, která s politikou začíná nebo nad ní zatím jen uvažuje, na paměti.

Mé oblíbené citáty, které zazněly v rozhovorech

„Milé ženy, neříkám, že je to vždycky jednoduché, ale ta práce s lidmi je úžasná, zvlášť, když se daří jim pomáhat. To je ta největší odměna, která stojí za to!“ (Veronika Čepelková)

„Chtěla bych vyzvat ženy k tomu, aby se nebály vstoupit do aktivní politiky. Naše společnost angažované ženy potřebuje a ženský pohled na různá témata může být velmi prospěšný.“ Ivana Bartošová„Neváhejte a zapojte se! Jako předsedkyně Sdružení žen KDU-ČSL v Královéhradeckém kraji bych uvítala každou ženu, která by měla zájem se jakkoliv zapojit. Je mým přáním, aby se mohly jednotlivé ženy političky propojovat a vzájemně odporovat.“ (Dita Vávrová)

„Ženský, nebojte se!!! Pokud máte chuť a elán, dobré nápady nebo vize, jděte do toho. Nejlepší je začít tam, kde to znáte, kde jste doma a samy nejlépe víte, kde jsou problémy a co je třeba řešit. Chlapů se nebojte. Brzy pochopí, že žena je ze své podstaty týmový hráč a zjistí, že ledaskdy je hádka mnohem lepší než tlačení na sílu. My naučíme muže umění kompromisu a dohody. Muži nám za to na oplátku nastaví svoje záda ve chvíli, kdy to bude nutné a bude hrozit otevřený konflikt. Až toto pochopí všichni politici u nás, bude dobře. Ale bez nás, bez žen, to nepůjde.“ (Hana Zemanová)

„Slečny, dívky, ženy, dámy, odhoďte ostych a předsudky, obavy a strach a zkuste to! Začněte klidně velmi opatrně a pozvolna. Žen je v politice stále málo. Mužský a ženský pohled je rozdílný, ovšem je potřeba obou, aby se naše lidovecká politika stala komplexní, celistvou a soudržnou. Tak nás v tom prosím nenechejte a přidejte se k nám. Třeba je mezi vámi budoucí předsedkyně KDU-ČSL, europoslankyně nebo ministryně či senátorka. To se ale nikdy nedozvíte, když neuděláte ten první krok.“ (Lenka Procházková)

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama