2020: rok, kdy moderní civilizace dostala pořádně přes prsty. Tak bude možná jednou v budoucnu začínat kapitola o koronavirové pandemii v učebnicích dějepisu. Jaké bude pokračování? To ve velké míře záleží na nás.
Pokud se totiž něco nedá koronavirové epidemii upřít, pak je to její schopnost měnit pohled lidí na jejich současný život. Ukazuje se, že nic z toho, co jsme považovali za samozřejmé, vůbec samozřejmé být nemusí. Že nám nemůže být jedno, co se děje na druhé straně zeměkoule. Nikde totiž není psáno, že se to za nějaký čas nebude týkat i nás.
Velice pěkně to vyjádřil papež František. „Bouře obnažila naši zranitelnost a odhalila falešné a zbytečné jistoty, na kterých jsme stavěli své plány, projekty, zvyklosti a priority. A ukázala na to, jak jsme zanedbávali a vzdávali věci, které naše životy a naši společnost vyživují, udržují a posilují,“ řekl ve svém jarním mimořádném požehnání Urbi et Orbi.
Papež, stejně jako mnoho dalších, považuje epidemii za příležitost. Naprosto s tím souhlasím. Otázkou však zůstává, jak se nám ji podaří uchopit. Dokážeme si z ní vzít to dobré, přehodnotit priority a hodnotový žebříček a začít novou etapu s přirozenou pokorou a úctou? Nebo zůstaneme ve své dosavadní bublině naplněné nedůvěrou?
Jarní vlna epidemie podle mě ve společnosti odhalila dvě naprosto zásadní vlastnosti: solidaritu a sounáležitost. Pochopili jsme, že jsme součástí většího společenství, že je třeba táhnout za jeden provaz a brát ohledy na ostatní. Jen tak je možné posunout se dál. Nevím proč, ale nyní na podzim tyto dva hnací motory postrádám. Nebo je alespoň nevidím v takové míře. Nejednou jsme byli svědky sebestředného a bezohledného jednání, bagatelizování problému a úmyslného porušování základních opatření. Lze chápat, že je cítit únava, dost možná i naštvání na přístup vlády. Jenže o to více je třeba se semknout a fungovat jako tým. Je třeba si uvědomit, že cestu ze současné krize má v rukou každý z nás. Nikoli vláda nebo ministr zdravotnictví.
Základním receptem na dnešní situaci je, podle mého názoru, respekt a solidarita. Přeji si, aby si toto vzali všichni k srdci. Už je nejvyšší čas. Na brblání bude příležitost později.
Vaše Inga
