Čísla stále rostou. Omezení se stupňují. Kostely zůstávají otevřené.
Ale ne všechny. Některé jsou zavřené, některé mají otevřeno pouze v době bohoslužeb. Samozřejmě to chápu, i když mě to mrzí.
Naštěstí přibývá živých on-line přenosů bohoslužeb. Ty ocení zejména lidé, kteří se z různých důvodů na bohoslužbu nemohou dostavit, jsou třeba v karanténě nebo je schvátila nějaká nemoc. U nás v kostele sv. Klimenta na Praze 1 nám otec Slivocký taktéž vyšel vstříc a už na jaře začal pořádat on-line bohoslužby.
Na celé situaci mě utěšuje vědomí toho, že Bůh má stále otevřeno. A když cítím potřebu s ním promluvit, mohu navštívit některý z desítek kostelů, který zůstává fyzicky otevřený. Jak řekl papež sv. Jan Pavel II.: „Není bouře bez záchranného přístavu.„
Naštěstí těch přístavů je stále dost.
A konečně, nemusí to být jen kostely samotné. Právě proto se říká, že Bůh má stále otevřeno. Důležitější, a v této době dvojnásob, je, co máme ve svých srdcích a zda to dokážeme sdílet. Je to pocit sounáležitosti, papež František by řekl bratrství, který nám pomůže přestát tuto i jiné krize.
Takže, ať jste kde jste, myslete na své sestry a bratry. Slovy papeže Františka, která pronesl na balkóně Svatopetrského náměstí hned po svém zvolení, se modleme „jeden za druhého, modleme se za celý svět, aby zde bylo společné bratrství„.
Já už jen dodám, že bychom měli o své bratrství pečovat i službou, třeba jako dobrovolníci, kterých je teď všude potřeba.
Krásnou neděli.
Inga
