Blíží se volby do poslanecké sněmovny. I když v dnešní době není jistého téměř nic, na jednu věc se spolehnout můžeme.
Volby příští rok proběhnou se stejnými pravidly jako ty předchozí. Budou tedy pořád stejně nespravedlivé pro menší strany, a, co je důležitější, stejně tak nefér pro jejich voliče.
Tato čísla jsou všeobecně známá, ale není od věci si je připomenout. Mluví totiž za vše. Zatímco hnutí ANO potřebovalo pro vznik jednoho poslaneckého mandátu 19 tisíc hlasů, KDU-ČSL 29 tisíc hlasů a hnutí STAN dokonce více než 40 tisíc hlasů.
Na tento nepoměr představitelé nevládních (jak jinak) stran pravidelně poukazují.
Naposledy jsem podobné úvahy zaznamenala třeba v řadách Pirátů. Lidovci navrhli změnu volebního zákona v listopadu loňského roku. Kromě úpravy přepočtu hlasů v něm požadovali i zrušení načítacího kvóra pro koalice, podle kterého musí koalice dvou stran získat pro vstup do sněmovny nejméně deset procent, koalice tří stran pak procent 15 a čtyřkoalice musí překonat metu 20 procent. Toto pravidlo tak opět výrazně postihuje malé strany.
Že se vítěznému hnutí do případných změn ve volebním systému nechce, je zřejmé.
Stejně nečinný je v této věci ale i Ústavní soud. Návrh ve věci ústavnosti volebního zákona o volbách poslanců tam leží už od roku 2017! Na projednání a případné změny tak bylo rozhodně času dost.
Vzhledem k tomu, že změna volebního zákona musí být učiněna s dostatečným předstihem před volbami, je jasné, že tento návrh bude ležet u Ústavního soudu i dál, už čtvrtý rok od jeho podání.
Bylo by mylné domnívat se, že existuje volební systém, který by byl naprosto spravedlivý pro všechny a zároveň by byl dostatečně jednoduchý jak pro voliče, tak i pro sčítací komise. Stejně tak žádná změna nezaručí, že budou zvoleni slušní, kompetentní politici.
Zachovávat však i nadále současný stav, kdy mají ve své podstatě hlasy voličů z různých koutů republiky jinou váhu, mi přijde opravdu absurdní.
