28. říjen, připomínka vzniku samostatného československého státu. Z hlediska historie patří tento den k našim nejvýznamnějším svátkům. Ve své podstatě jde dost možná o nejdůležitější svátek vůbec. Vnímá ho takto ale i dnešní mladá generace?
Musím říct, že to tak většinou nevypadá. Když se podíváme na vzpomínkové akce, které se konají při příležitosti tohoto nebo jiných podobných svátků, pohybuje se věkový průměr jejich účastníků někde kolem šedesátky. A ten, s trochou nadsázky řečeno, ještě snižují mladší politici nebo skauti, kteří mají účast takříkajíc povinnou. Většina populace využívá volno v lepším případě na výlet s rodinou, v horším případě na nákupy v obchodních centrech (pomineme-li aktuální koronavirová omezení). Jejich národní hrdost se pravidelně projevuje jen při úspěchu na hokejovém mistrovství světa.
Jenže jak přimět mladší ročníky, aby podobné svátky braly vážně? Neříkám, že je nutné účastnit se pietních akcí osobně. Nicméně pokládám za velice důležité, aby jim dnešní mladá generace rozuměla a přikládala jim alespoň symbolický význam. Ještě donedávna jsme měli příležitost potkávat se s pamětníky, třeba s válečnými veterány. Osobní zkušenost se s tou zprostředkovanou rozhodně nedá porovnávat. Ta doba už je ale pryč a udržovat vzpomínky a poselství těchto očitých svědků naživu je tak úkol především pro dnešní rodiče a učitele.
O to větší radost ale mám, když myšlenka připomínat si významné dny přijde přímo z řad mladé generace. Na sociálních sítích například běží výzvy k vyvěšování české vlajky o státních svátcích, ke kterým se spontánně připojuje spousta uživatelů. Nechybí ani popis toho či onoho výročí. To je podle mě skvělý počin, nemyslíte?
