Jakého prezidenta – prezidentku bych si já osobně přála a proč
Před nedávnem jsem měla možnost poslechnout si další z projevů slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, ve kterém se vyjadřovala ke koronavirové krizi a nezbytným opatřením. A musím přiznat, že jsem ji Slovákům zase tak trochu záviděla.
Slovenská prezidentka zvládá svoji společenskou roli skvěle. Umí vyzdvihnout to, co potřebují lidé v tu či onu dobu slyšet. Nezastírá složitost situace, zdůrazňuje nutnost osobní zodpovědnosti ke druhým, přiznává, že jsou už všichni z omezení unaveni. I přesto ale dokáže v lidech budit důvěru. Nikoli nejistotu nebo dokonce strach. Vnáší do politiky empatii a pochopení, tedy přesně ty vlastnosti, které povětšinou mužské politice chybí. Z jejích slov nemáte pocit, že by měla potřebu hrát si na svém písečku, naopak. Nedivím se proto, se že je nejenom slovenským nejdůvěryhodnějším politikem, ale že sklízí i ocenění a mezinárodní úrovni.
Čaputová je rozhodně skvělým vzorem a inspirací. A to i pro mnohé české političky, jak samy přiznávají. Jsem přesvědčena, že právě takový vzor dokáže rozbourat přetrvávající předsudky a je nejlepším hnacím motorem pro ostatní ženy, které mají zájem o aktivní politiku.
I v naší politice nalezneme řadu charismatických dam s velkým D. KDU-ČSL jich má hned několik třeba na pozici senátorek. Proto pořád opakuji, že považuji za nesmírně důležité, aby se jejich příběhy, zkušenosti a názory dostávaly k veřejnosti a pomohly překonávat bariéry, které ženám brání, aby se v politice angažovaly.
Chci více žen v politice. A nejenom já. Až budeme mít českou Zuzanu Čaputovou, půjde to samo. Do té doby ale musíme spojit síly a přesvědčit ženy, že politika je i jejich cestou ke spokojenému a naplněnému životu. Více žen v politice pak bude i naše cesta k lepší a slušnější politice.
