Máme velice málo žen ve vysokých politických funkcích. Oproti mnoha jiným zemím navíc nemáme žádnou historickou zkušenost se ženou v premiérském nebo prezidentském křesle. To je nezpochybnitelný fakt.
Zkusme ale chvíli odhlédnout od celostátní politiky. V komunální politice je totiž situace diametrálně odlišná. Ne, nechci tvrdit, že tam se při sestavování kandidátek ženy hlásí „o sto šest“. Nicméně aktivních žen je v místní politice o poznání více. A co je důležitější, žena v primátorském křesle velkých měst, včetně Prahy a Brna, není už dávno utopií.
Přemýšlela jsem, jak je to možné. Vždyť post primátorky velkého města je náročná a zodpovědná práce, srovnatelná s jakoukoli vysokou politickou funkcí v celostátní politice. A nutno podotknout, že ani pozice neuvolněného zastupitele nebo radního v obci jakékoli velikosti není zrovna nejjednodušší. Pro ženy to znamená vedle práce a rodiny třetí oblast, které věnují svůj čas.
Je komunální politika ženám bližší? Mají více šancí se v ní prosadit? Cítí se v ní sebejistější, mají větší podporu rodiny, příbuzných a známých, protože nemusí nikam daleko cestovat?
Těžko říct. Asi to bude od každého trochu. Do komunální politiky podle mě vstupují zpravidla ženy, které dobře znají své město a jeho problémy, a to nejen z hlediska běžného občana. Už předtím se nějak angažují na komunitní úrovni, ať už profesně nebo třeba organizací nejrůznějších akcí. Práce v zastupitelstvu nebo radě tak je pro ně vlastně takovým přirozeným vyústěním jejich dalších aktivit. To pak vede k tomu, že jsou dostatečně sebevědomé a necítí se tolik svázané pochybnostmi nebo předsudky.
A možná, i když přiznávám, že to může být jen moje naivní představa, je v komunální politice snazší proniknout do mužského světa. Nad oněmi pověstnými ostrými lokty a vyhraněnou stranickou příslušností zde vítězí osobní znalost a společný zájem.
Zajímalo by mě, jak to vidíte vy. Myslíte si, že zkušenosti a sebejistota získané v komunální politice jsou pro ženy tím správným odrazovým můstkem pro celostátní politiku?
