Do zastupitelských křesel krajů letos zasedne rekordní množství žen. Zní to skvěle, ale důvod k oslavě to není. Stále jich bude jen 22 %, tedy podobně jako v Poslanecké sněmovně. Na jednu ženu připadnou 3 muži.
Malou útěchou nám může být fakt, že žen v krajích bude o téměř dvě procenta více než v uplynulých čtyřech letech. A výrazně více než po prvních krajských volbách před 20 lety. To jich bylo jen něco přes 14 %.
Pokud se nestane něco neočekávaného, tak je docela dobře možné, že vyrovnaného podílu žen a mužů na krajích se dočkají až naše děti. Nemyslím si, že je to něco, co bychom si přáli.
Podaří se nám tento vývoj urychlit? Já pevně věřím, že ano. Nejrychlejší možností by samozřejmě byla nějaká forma kvót. Vím, že kvóty mají své příznivce. Vím i to, že v podstatě všechny země, kde je v politice zastoupeno více než 30 % žen, kvóty zavedeny mají nebo je v historii měly. Já jsem se s nimi nicméně nedokázala nikdy ztotožnit. Nemohu se totiž zbavit pocitu, že ty opravdu schopné ženy, které v politice chceme mít, by kvóty od politiky odradily.
Jak z toho tedy ven? Musíme ženy motivovat, inspirovat a nebát se je i aktivně oslovovat. Musíme jim nabízet možnosti vzdělávání se, aby nabyly více jistoty. Při sestavování kandidátek musíme postupovat systematicky, aby mohli občané volit zástupce obou pohlaví. Jsem zkrátka přesvědčena, že v některých případech (a ženy v politice takový případ rozhodně jsou) je třeba společnost trochu postrčit, jinak se ze začarovaného kruhu tradic a předsudků bude dostávat jen velice ztěžka a zdlouhavě.
Výrazně hůře než kraje a Poslanecká sněmovna je na tom Senát. Nic se nezměnilo ani po právě proběhlých volbách. Z 38 kandidátek jich do 2. kola postoupilo 6, vyhrály pak 4. Mezi nimi ale i skvělá Jitka Seitlová z KDU-ČSL, která obhájila svůj post v Přerově.
Inga Petryčka
